CITYTRANS CZ

28. 3. 2011 Dny veřejné dopravy ve Varšavě 2010 - Dni transportu publicznego 2010.

Již tradičně se v září v polské Varšavě koná akce s názvem Dny veřejné dopravy (Dni transportu publicznego). Jde o dvoudenní záležitost, kdy první den je věnován zejména MHD, a druhý železniční dopravě.

V roce 2010 se uskutečnil první den v dopravním uzlu Mlociny a ve vozovně Zoliborz. Druhý den pak na železničním nádraží Varšava-západ (Warszawa Zachodnia), depu metra v Kabatech, v Muzeu železnice, a Depu kolejových vozidel v Skierniewicích .

Den první - sobota 18.9.2010

Mlociny:

Přímo u jednoho z východů z metra byla umístěna tabla, která ukazovala historii, vývoj i současnost MHD v polské metropoli, včetně krátkých epizodek z provozu trolejbusové dopravy. Na uspořádání se podíleli zejména členové KMK (Klub Miłośników Komunikacji Miejskiej ) , neboli Klub přátel městské dopravy Pro děti zde byla vyobrazena malůvka autobusu, s dírami místo okének, v nichž se třeba děti mohly nechat vyfotografovat. opodál byly umístěny informační kiosky DP Varšava, KMK a železničních společností. Dopravní podnik se zaměřil na prezentaci nově budované tramvajové trati na Tarchomin, a také na postup výstavby druhé trasy varšavského metra. Probíhal zde také prodej obsáhlých dopravních publikací, bohužel s naprosto nekompetentním personálem, protože otevírací hodiny se řídily jejich úsudkem. Tak se stalo, že prodej, který měl probíhat do 16:00, byl ukončen již záhy po 15.hodině. Nepochopitelné je, že se to stalo na tak rozsáhlé dopravní akci, což je neomluvitelné.

Jeden ze stánku patřil přímo metru, jako takovému, kde byla možná rezervace do prostor depa Kabaty na druhý den, tj. 19.9.2010. Počet účastníků však byl omezen, kdo dřív přišel, rezervaci vybojoval, kdo nikoliv, přišel s křížkem po funuse.

Další ze stánku patřil informačnímu středisku DP, u něhož zájemci mohli dostat vytištěný jízdní řád jakékoliv linky MHD.

Zřejmě největším tahákem byly vystavené historické vozy, ať již DP nebo varšavského Klubu přátel městské dopravy (KMK). V autobusové části terminálu se návštěvníci mohli seznámit se současnými i historickými autobusovými vozidly.

Asi největším tahákem se stalupravený vůz Jelcz (kopie RTO) RZ WJ17V v upravené verzi bez střechy, tedy kabrio.

Neméně zajímavým byl licenční autobus RTO, tedy Jelcz 043, kterému Poláci neřeknou jinak, než "Ogórek" ev.č. 1983.

Dalšími exponáty byly Ikarus 411 ev.č. 6550 (r.v. 1995) , Solaris Urbino 12 ev.č. 1111 ( r.v. 2007) a Solaris Urbino18 ev.č. 888 (r.v. 2009). Dále zde byly umístěny zkušební voy Autosan Sancity 12LF RZ RSA13XV , Man Lionś City RZ WPRNE28 a Mercedes Conecto RZ WZ265B.

Součástí prohlídky byly I projížďky některých vozidel po okolí.

Zajímavostí v areálu byl mj. i původní přivěs varšavských trolejbusů, který se podařilo uchovat.

V rozsáhlé části dopravního terminálu byly vystaveny historické i současné tramvaje, hezky popořádku od těch nejstarších po nejnovější. Nutno podotknout, že všechny historické vozy byly vzorně restaurovány.

Historické vozy ev.č. :

1. 43 - Falkenried A (r.v. 1908)
2. 257 - Lowens C (r.v. 1925)
3. 445 - WiWK/GFW K (r.v. 1939)
4. 541 - Linke-Hoffman Lw ( r.v. 1925 - 1929)
5. 674 - Konstal N3 (r.v. 1949)

Dále zde byly ke spatření i současníci:

1. 1001, 1000 - Konstal 105Na (r.v. 1975)
2. 3008 - Konstal 116Na/1 (r.v. 1999)

Pro dětské a dospělé zájemce zde byla umístěna ruční dvoupáková drezína, kde si přítomní mohli vyzkoušet své fyzické síly.

Mezi dopravním uzlem Mlociny a vozovnou Zoliborz byla zřízena zvláštní tramvajová linka, na níž se střídaly vozy Konstal 13N ev.č. 732, 753 z let 1968 a 1959, a dále pak kloubový Konstal 102N ev.č. 5 z roku 1971. Třetici uzavíral nejnovější přířůstek - PESA 102Na ev.č. 3120 z léta 2010.

Z uzlu Mlociny vede do vozovny nepříliš frekventovaná trať, navíc koncový úsek, který od vozovny pokračuje, je momentálně v dlouhodobé výluce.

Vozovna Zoliborz:

Po průjezdu bránou si návštěvníci mohli prohlédnout rozsáhlý areál vozovny, spatřit deponované a vyřazené vozy. Všichni mohli okusit jízdu vozovnou, která je obyčejnému smrtelníkovi zapovězena a poštěstí se ji vychutnat maximálně jedenkráte za dlouhý čas.

Provozní zajímavostí vozovny je fakt, že všechny vozy jsou odstavovány pod širým nebem (podle toho také vypadají).

V areálu bylo vystaveno několik, pro varšavany netypických tramvajových vozidel. Nacházel se zde pracovní dvounápravový Konstal N ev.č. P-16, kolejový brus Windhoff Bahn SF50 ev.č. S1 z roku 2005, měřící vůz Konstal 13N ev.č. 388 původně z roku1967, nákladní vůz ev.č. 2400 (rekonstrukce z vozu Danzig K ev.č. 408 r.v. 1940) , strojní podbíječka Plasser & Theurer ev.č. P1. Tramvajový konvoj na odstavné koleji uzavírala běžná souprava vozů Konstal N2k/2000 ev.č. 2108, 2109 z roku 2001.

Návštěvníci si mohli zmíněné vozy zevrubně prohlédnout, a případně se zeptat obsluhy stroje na informaci ohledně konkrétních funkci Nutno podotknout, že tyto tramvajové speciály byly v neustálém obležení návštěvníků různých věkových kategorií.

Prohlídka pokračovala v blízké hale, kde si mohli nejmenší návštěvníci vybarvit omalovánky tramvajových vozidel. Ostatní si zatím mohli prohlédnout třeba podúrovňový soustruh nebo manipulační vozík Fiat notně letitého vzezření.

V zadní části haly byla vystavena rekonstruovaná souprava tramvají Konstal 13N ev.č. 821, 818. Na první pohled zaujalo dosazení páru hlavních světlometů čtvercového provedení, zatímco zmíněný typ byl již z výroby osazen pouze jedním kulatým světlometem (kopie vozů ČKD Tatra T1). Pro laika i odborníka pak byla viditelná velmi citelná změna, a sice odstranění řidičského stanoviště ze zadního vozu. Poslední viditelnou změnou bylo dosazení zářivkového osvětlení za dosavadní žárovkové.

Na podlaze haly byly vystaveny elektrické tramvajové agregáty např. zrychlovač, motor apod.

Více vozovna nenabídla, lidé, kteří se vychýlili ze stanovených koridorů, byli bdělou ostrahou nekompromisně vykázáni.

V areálu vozovny se nacházely také vyřazené vozy. Z vozů Konstal 13N zde byla odstavena vozidla ev.č. 534 (odstaven již od roku 1996) a ev.č. 795. Vůz ev.č. 795 je dosud vybaven venkovní upoutávkou na výročí varšavských tramvají 1908 - 2008, je s ním však do budoucna počítáno jako s historickým. ,Kloubový Konstal 105Na ev.č. 42, stejně jako předchozí Konstal 13N ev.č. 795, čekají na generální opravu. Blízko výše jmenované skupinky byl dále zjištěn odstavený vůz Credé 4EGTW ev.č. 205 - též bude po opravě zařazen jako historický.

Den druhý - neděle 19.9.2010:

Jak bylo předesláno, depo metra v Kabatech nabídlo vybraným jedincům exkurzi do útrob areálu.

Depo kolejových vozidel v Skierniewicích uskutečnilo Den otevřených dveří výtopny. Milovníkům historické techniky nabídlo mnoho zajímavého.

Návštěvníci si mohli prohlédnout i Muzeum železnice.

Společnost WKD (Warszawska Kolej Dojazdowa - příměstská železniční linka ) vypravila v odpoledních hodinách zvláštní bezplatný vlak.

Hlavní stanoviště se nacházelo na železničním nádraží Varšava-západ (Warszawa Zachodnia). Warszawa-Zachodnia nabídla mnoho zajímavostí - např. nový vozový park osobní dopravy, naproti tomu zde bylo i několik zajímavých historických kolejových vozidel. Ke spatření zde byla i pomocná technická vozidla jako je např. Mercedes Unimog, Uniman, vyprošťovací tank, montážní vůz trolejového vedení atd. Pro děti zde byly připraveny různé hry, promítání filmů, malování atp. Pro milovníky kynologie zde byly určeny ukázky výcviku služebních psů.

Závěr:

Od roku 2002, kdy se uskutečnil první ročník akce Dni transportu publicznego, se zmíněná záležitost již napevno zakořenila do společenských událostí Varšavy. Vlastně ne, není to jenom varšavský svátek, jsou to všeobecné oslavy veřejné dopravy. Podobné události jsou velmi důležité pro popularizaci a propagaci veřejné dopravy. Přejme tedy organizátorům, aby byly příští ročníky DTP minimálně tak skvělé, jako ten v roce 2010.

Prameny:

1. osobní poznámky
2. http://www.kmkm.gwf.pl/ - Klub Miłośników Komunikacji Miejskiej
3. http://www.ztm.waw.pl/ - ZTM Warszawa

© M. Babický 2011

28. 6. 1999 Tramwaytag 1999

V sobotu 19. 6. 1999 si přišli na své všichni milovníci tramvají. Toho dne se totiž ve Vídni v Rakousku konal v pořadí již 15. "Tramwaytag", který si toto přízvisko po právu zaslouží. Zároveň oslavovaly kulaté čtvrtstoletí od svého založení Ústřední dílny dopravního podniku (Zentralwerkstätte Simmering) města Vídně.

Ústřední dílny zahájily svůj provoz 29. 5. 1974. Do té doby se opravy tramvají prováděly v Rudolfsheimu. Vše ostatní si zajišťovaly příslušné provozovny samy.

Hlavní hala se rozkládá na ploše 64 000 m². Dílny mají opravárenskou kapacitu pro 80 - 100 vozů metra nebo tramvají, 40 - 50 autobusů a další pomocná vozidla. Uvnitř areálu má své nezastupitelné místo také výrobna kolejových konstrukcí.

Slavnostní zahájení Dne otevřených dveří bylo zahájeno v 10 hodin. Dechovka zahrála všem přítomným na přivítanou a pak už se každý mohl věnovat tomu, co ho zajímalo.

Na nádvoří dílen se nacházelo velké množství dopravních prostředků, které přímo vybízely k fotografování. Nespočetné množství lidí tak skutečně činilo. Prostoru před hlavní opravárenskou halou vévodí mohutná posuvná plošinová dráha sloužící k manipulaci s vozy. Uvnitř hlavní budovy dílen se nacházejí ještě dvě dráhy tohoto typu.

Pro návštěvníky zde bylo přichystáno velké množství atrakcí. Kdo chtěl, mohl si zde zakoupit přímo na místě ražené pamětní medaile s motivem tramvaje a popisu "Tramwaytag '99, v cenách od 120 šilinků. O kus dále mohli přítomní obdivovat fotografie z výstavby metra. Dopravní nadšenci si zde mohli zakoupit staré linkové orientace v cenách od 600 ATS, modely dopravních prostředků, časopisy s dopravní a modelářskou tématikou a jiné dopravní propriety.

V hale se prezentovali judisté, "pingpongáři", kuželkáři, šachisté, cyklisté a tanečníci, kteří zde nabízeli své služby, nebo předváděli své umění. Svou dočasnou základnu si zde zřídili radioamatéři s volacím znakem OE 1 XVG.

Děti se zde vyřádily dosyta. Na vlastní oči zde viděly princip fungování samoobslužných dveří, nebo převodového ústrojí tramvaje. Ty odvážlivější si mohly vyzkoušet simulátor tramvajového vozu s kontrolérem.

Věcí, která mě naprosto fascinovala, se stal rockový koncert, konající se přímo v hale opraven. Dovedete si představit, že by se něco obdobného uskutečnilo např. v Ústředních dílnách DP v Praze? Já tedy ne.

V hale si rovněž návštěvníci mohli prohlédnout různé dílenské provozy. Prezentovaly se zde také informační střediska dopravního podniku, železničních drah (ÖBB) a meziměstské autobusové dopravy (VOR). Dalším bonbónkem bylo stacionární dispečerské stanoviště s elektronickým sledováním vlaků na linkách.

Opodál byl otevřen poštovní úřad, odkud bylo možno zaslat dopis, či dopisnici s příležitostným razítkem a se známkou, na které byl většinou vyobrazen nějaký tramvajový vůz. Na koho už i tohle bylo mnoho, mohl se občerstvit v závodní jídelně, nebo setrvat v kavárně při houslových tónech.

Na druhém nádvoří byly vystaveny autobusy přistavené k opravě nebo opravené a rovněž zde byla malá ukázka současného vozového parku vídeňského DP a VOR. Údržba kolejového svršku, nebo vyprošťovací jeřáby také neodmyslitelně patří k vídeňské městské dopravě. Na příznivce železnic také nebylo zapomenuto. Příměstská elektrická jednotka (nápadně se podobající naší ř. 471) a patrové vozy zde reprezentovaly vídeňskou příměstskou dopravu.

Děti si mj. mohly vyzkoušet tramvajový počítačový simulátor, různá nafukovací hopsadla, svézt se dostavníkem nebo na poníkovi. Všechny osoby bez rozdílu věku a pohlaví, se mohly svézt v areálu opraven některou tramvají, či autobusem.

Absolutně největším tahákem se staly jízdy pro veřejnost. Po splnění určitých požadavků mohl dotyčný, či dotyčná usednout za řidičské stanoviště tramvaje, metra, nebo autobusu a zkusit své řidičské umění. Nízkopodlažní autobus, soupravu metra zvanou "Stříbrný šíp", typickou vídeňskou tramvaj řady E2, nebo nízkopodlažní ULF, to vše mohli odvážlivci zkusit.

Mezi zastávkami Zentralwerkstätte Simmering a Baumannplatz vozily ve 12 - 15 minutovém intervalu historické tramvajové soupravy cestující veřejnost. Jízdní doba jedním směrem činila cca 27 minut a nutno podotknout, soupravy jezdily velmi vytížené.

Tramwaytag '99 se mi velmi líbil, ale pořádání akce podobného rozsahu v České republice se pravděpodobně nikdy nedočkáme. 

© M. Babický 1999

27. 4. 1999 Doprava v Nizozemí.

Nizozemí, neboli Království nizozemské (Koninkrijk der Nederlanden) s rozlohou 41 547 km2 a 15,6 miliony obyvatel je obklopeno Severním mořem a sousedí s Belgií a Německem. Hlavním městem země je Amsterodam, ale sídlem vlády a dalších úřadů, mj. i mezinárodního soudního dvoru je Den Haag.

Amsterodam leží v provincii Noord - Holland při ústí řeky Amstel do IJsselsmeeru, v jeho zálivu Het IJ. Asi v roce 1225 vznikla rybářská osada při řece Amstel, která byla od roku 1270 chráněna protipovodňovou hrází. Od tohoto roku se datuje založení Amsterodamu, jehož původní název byl Amstelledamme. V roce 1300 získal městská práva a první privilegia, od 14. století byl významným přístavem a členem hansy. Město bylo zbudováno na 90 ostrovech, které byly postupně propojeny tisícovkou mostů a viaduktů a rozčleněny více než stovkou grachtů. Stavby musely být zakládány na dřevěných pilířích - kmenech mohutných stromů.

Toto město je významným střediskem světového finančnictví, druhým největším nizozemským přístavem a mezinárodní leteckou křižovatkou. Je rovněž největším průmyslovým střediskem Nizozemska s mnoha vyspělými odvětvími, hlavně strojírenstvím, chemií a petrochemií. zastoupeno je i hutnictví, ocelářství, polygrafie, potravinářství a broušení diamantů.

Amsterodam má velmi dobře propracovaný systém veřejné dopravy. Dopravní podnik (GVB), jehož plné jméno zní "Gemeentevervoerbedrijf Amsterdam", provozuje 18 tramvajových linek, okolo 30 autobusových, 3 trasy metra a 1 rychlodráhu. Noční dopravu zajišťuje 8 nočních autobusových linek.

Je zde zaveden pásmový tarif. Jízdenku označíte vložením do strojku, nebo ji necháte označit řidičem. Počtu projetých pásem musí odpovídat počet označených proužků, zvýšený o jeden, tzv. základní tarif (např. při jízdě dvěma zónami označíme tři proužky). Jízdenka platí šedesát minut. Celý střed města je jedno pásmo.

Pokud chcete strávit v Amsterodamu celý den, rozhodně se Vám vyplatí zakoupit celodenní jízdenku. Za cenu deseti guldenů Vám platí plných 24 hodin včetně nočního autobusu, za který byste jinak zaplatili také deset guldenů. Výhodné jsou rovněž soubory jízdenek tzv. strippenkaart, za které zaplatíte pro jedno pásmo tři guldeny, za soubor patnácti jízdenek 11,25 guldenu.

Jen pro zajímavost uvádím ceny měsíčních jízdenek, jež činí pro děti od 4 do 11 let 184,75 guldenu, pro mládež od 12 do 18 let přijde na 196 NLG a plnocenná jízdenka bude stát dospělou osobu 321,5 NLG.

Pokud byste se rozhodli cestovat bez platné jízdenky, budete muset zaplatit jízdné + přirážku 60 NLG, což při dnešním kurzu vychází přibližně na tisícikorunu.

Po městě se pohybuje velké množství autobusů GVB i dalších dopravců, různého stáří i typů. K vidění jsou jak standardní, tak kloubová vozidla firem Volvo, DAF, Berkhof a dalších. Do vozů se nastupuje předními dveřmi a řidič kontroluje a prodává jízdenky.

Síť elektrické dráhy je velmi rozsáhlá. Jezdí zde staré tříčlánkové vozy německé výroby a nové nízkopodlažní vozy firmy Lüns. Na některých linkách jsou nasazeny vozy s průvodčím, v tomto případě se nastupuje zadními dveřmi. Nejvíce tramvajových linek a vozů se kumuluje na Hlavním nádraží (Centraal Station), kde lze zakoupit jízdenky a informovat se ve středisku GVB. Odjíždějí odsud tramvaje i autobusy GVB a mnoho příměstských i dálkových vlaků, podzemní dráha a rychlodráha. Po městě vedou též dvě okružní tramvajové linky označené 20A a 20B. Tramvaje jezdí centrem města, každá v jiném směru. Ve vozech nasazených na tuto linku jsou umístěny automaty na jízdenky.

Linka č. 51 tramvajové rychlodráhy je velmi zajímavý úkaz. Vyjíždí z Centraal Station jako podpovrchová dráha na kolejích standardního rozchodu a napájení 750 V ze třetí kolejnice, u stanice Amstel vyjíždí na povrch, odkud směřuje do stanice ZUID W.T.C. V této stanici zastaví, zdvihne pantograf a dále pokračuje jako tramvaj na konečnou PORTWACHTER. Jezdí zde většinou soupravy složené ze dvou dvoučlánkových vozů.

I podzemní dráha má svůj začátek na Hlavním nádraží, odkud vyjíždí linky 53 a 54, jezdí zde čtyřvozové jednotky, i když to není pravidlem. Nejnovější linka metra č. 50 jezdí z Isolatorwegu na konečnou Gein.

Samostatnou kapitolou je zdejší tramvajové muzeum. Dostanete se k němu z Hlavního nádraží autobusem 170 nebo tramvají č. 16 až k zastávce Haarlemermeerstation, kde vystoupíte a již před sebou vidíte budovu muzea. Muzeum je otevřeno pouze v sezóně. V hlavní budově je restaurace, prodejna materiálů s dopravní tématikou a kanceláře dopravních zřízenců. Opodál je zastávka muzeální tramvajové linky, v trase Haarlemer station - Station Bovenkerk, na kterou jsou vypravovány historické tramvajové vozy z let 1910 - 1950. Můžete se zde setkat s nizozemskými, německými, vídeňskými vozy a také s pražským vozem č. 352.

Vozy jsou vypravovány pouze v sobotu v sezóně, v intervalu 20minut. Jízdné činí 3 NLG, zpáteční 5 NLG. Jelikož jsem sezónu nestihl, byl jsem se podívat, jestli neuvidím nějaké zdejší vozy. Od hlavní budovy jsem šel po kolejích asi 200 metrů, abych viděl tramvaje , na kterých pracovali dělníci. Kdo by si myslel, že zdejší muzeum vypadá asi nějak jako naše ve Střešovicích, je na velkém omylu. Pouze tři plechové hangáry, po třech kolejích v místech, kam by se večer normální člověk asi těžko odvážil.

O to více mě potěšilo, že zde mají okolo třiceti vozů, většinou opravených. Rozhodně se sem ještě někdy podívám.

V Den Haagu má sídlo nizozemská vláda, ačkoli hlavním městem je Amsterodam. Avšak i Haag může nabídnout jednoduše všechno. Paláce, památníky, pamětihodnosti. Oblíbeným lázeňským místem je Scheveningen s pláží u moře, se sto let starým lázeňským hotelem, s kasinem a cirkusovým představením. Už po staletí je Haag srdcem nizozemské demokracie.

Také zdejší tramvajová síť je velmi rozsáhlá. Dopravní podnik (HTM) provozuje 11 tramvajových linek a přibližně třicet autobusových. V současné době probíhají v centru města rekonstrukce, jejímž cílem je svedení automobilové dopravy do podzemí. Samozřejmě, že se to odrazilo i na dopravě tramvajové četnými přeložkami tramvajových tratí.

Pro zajímavost uvádím, že jsem zde objevil několik zrušených tratí.Jízdné je obdobné jako v Amsterodamu. Celodenní jízdenku pořídíte za 12 NLG, soubor patnácti jízdenek přijde na 11,25 NLG. 

Výše uvedený článek byl zveřejněn v listu DP-kontakt 11/1997

©M. Babický 1999

26.2.1999 Doprava v Luganu.

Švýcarsko, neboli Švýcarská konfederace má rozlohu 41 293 km čtverečních a žije zde téměř 6,5 milionu obyvatel v 23 kantonech. Hovoří se zde zejména německy, dále francouzsky,italsky a rétorománsky. Za pověst jednoho z nejvyspělejších států Evropy vděčí tato země zejména cestovnímu ruchu, to jsou vlastně dvě sezóny, z nichž letní probíhá od května do září a zimní od prosince do dubna.

V zemi je zastoupeno světoznámé bankovnictví na velmi vysoké úrovni, zcela jistě každý zná hodinky značek Rollex, Omega, Longines a dalších. Vyrábí se zde také mléčné výrobky, zejména sýry (velmi chutné, ale drahé), a také velmi kvalitní čokoláda. V zimní sezóně se do horských středisek sjíždí mnoho lyžařů, aby si vyzkoušeli Alpy v praxi na stovkách kilometrů sjezdovek.

Co se týče dopravy, vlastní Švýcarsko velmi rozsáhlou silniční a železniční síť. Právě zde se nachází nejvýše položené kolejové nádraží na světě, jedná se o "Kleine Scheidegg-Jungfraujoch" položené ve výšce 3 454 metrů nad mořem. Kanton Ticino zaujímá rozlohu 2 816 km² a žije zde 266 tisíc obyvatel hovořících italsky.

Město Lugano se rozkládá podél části zátoky jezera Lago di Lugano ve výšce 272 m.n.m. a je vyhledávaným střediskem cestovního ruchu. Z historických pramenů se dozvídáme, že před expanzí Římanů na zdejším území sídlili keltské kmeny. Po zániku Římské říše se zde postupně vystřídali Gótové, Langobardi a Frankové, v 15.století se stala oblast majetkem Milánských, později patřila Francouzům. Od roku 1512 patří území ke konfederaci. V roce 1803 byl vyhlášen zvláštní kanton Ticino. V Luganu se nachází mnoho památek z různých období a kultur. Za shlédnutí rozhodně stojí překrásný park Civico v centru města.

Dopravní podnik (Azienda comunale dei transporti citta di Lugano) provozuje v současné době devět autobusových a trolejbusových linek, na kterých se vyskytují vozidla značek Mercedes, Volvo, Neoplan, Saurer a dalších typů, ať již kloubových, sólo, nebo nízkopodlažních vozů. Je zde zaveden pásmový tarif, ale jelikož jsem se v tomto krásném městě mohl zdržet pouze krátce, nepodařilo se mi zjistit, kolik činí jízdné.

Článek byl otištěn v čísle 10/1998 časopisu DP-kontakt Dopravního podniku Praha

© M. Babický 1999