28. 6. 1999 Tramwaytag 1999

V sobotu 19. 6. 1999 si přišli na své všichni milovníci tramvají. Toho dne se totiž ve Vídni v Rakousku konal v pořadí již 15. "Tramwaytag", který si toto přízvisko po právu zaslouží. Zároveň oslavovaly kulaté čtvrtstoletí od svého založení Ústřední dílny dopravního podniku (Zentralwerkstätte Simmering) města Vídně.

Ústřední dílny zahájily svůj provoz 29. 5. 1974. Do té doby se opravy tramvají prováděly v Rudolfsheimu. Vše ostatní si zajišťovaly příslušné provozovny samy.

Hlavní hala se rozkládá na ploše 64 000 m². Dílny mají opravárenskou kapacitu pro 80 - 100 vozů metra nebo tramvají, 40 - 50 autobusů a další pomocná vozidla. Uvnitř areálu má své nezastupitelné místo také výrobna kolejových konstrukcí.

Slavnostní zahájení Dne otevřených dveří bylo zahájeno v 10 hodin. Dechovka zahrála všem přítomným na přivítanou a pak už se každý mohl věnovat tomu, co ho zajímalo.

Na nádvoří dílen se nacházelo velké množství dopravních prostředků, které přímo vybízely k fotografování. Nespočetné množství lidí tak skutečně činilo. Prostoru před hlavní opravárenskou halou vévodí mohutná posuvná plošinová dráha sloužící k manipulaci s vozy. Uvnitř hlavní budovy dílen se nacházejí ještě dvě dráhy tohoto typu.

Pro návštěvníky zde bylo přichystáno velké množství atrakcí. Kdo chtěl, mohl si zde zakoupit přímo na místě ražené pamětní medaile s motivem tramvaje a popisu "Tramwaytag '99, v cenách od 120 šilinků. O kus dále mohli přítomní obdivovat fotografie z výstavby metra. Dopravní nadšenci si zde mohli zakoupit staré linkové orientace v cenách od 600 ATS, modely dopravních prostředků, časopisy s dopravní a modelářskou tématikou a jiné dopravní propriety.

V hale se prezentovali judisté, "pingpongáři", kuželkáři, šachisté, cyklisté a tanečníci, kteří zde nabízeli své služby, nebo předváděli své umění. Svou dočasnou základnu si zde zřídili radioamatéři s volacím znakem OE 1 XVG.

Děti se zde vyřádily dosyta. Na vlastní oči zde viděly princip fungování samoobslužných dveří, nebo převodového ústrojí tramvaje. Ty odvážlivější si mohly vyzkoušet simulátor tramvajového vozu s kontrolérem.

Věcí, která mě naprosto fascinovala, se stal rockový koncert, konající se přímo v hale opraven. Dovedete si představit, že by se něco obdobného uskutečnilo např. v Ústředních dílnách DP v Praze? Já tedy ne.

V hale si rovněž návštěvníci mohli prohlédnout různé dílenské provozy. Prezentovaly se zde také informační střediska dopravního podniku, železničních drah (ÖBB) a meziměstské autobusové dopravy (VOR). Dalším bonbónkem bylo stacionární dispečerské stanoviště s elektronickým sledováním vlaků na linkách.

Opodál byl otevřen poštovní úřad, odkud bylo možno zaslat dopis, či dopisnici s příležitostným razítkem a se známkou, na které byl většinou vyobrazen nějaký tramvajový vůz. Na koho už i tohle bylo mnoho, mohl se občerstvit v závodní jídelně, nebo setrvat v kavárně při houslových tónech.

Na druhém nádvoří byly vystaveny autobusy přistavené k opravě nebo opravené a rovněž zde byla malá ukázka současného vozového parku vídeňského DP a VOR. Údržba kolejového svršku, nebo vyprošťovací jeřáby také neodmyslitelně patří k vídeňské městské dopravě. Na příznivce železnic také nebylo zapomenuto. Příměstská elektrická jednotka (nápadně se podobající naší ř. 471) a patrové vozy zde reprezentovaly vídeňskou příměstskou dopravu.

Děti si mj. mohly vyzkoušet tramvajový počítačový simulátor, různá nafukovací hopsadla, svézt se dostavníkem nebo na poníkovi. Všechny osoby bez rozdílu věku a pohlaví, se mohly svézt v areálu opraven některou tramvají, či autobusem.

Absolutně největším tahákem se staly jízdy pro veřejnost. Po splnění určitých požadavků mohl dotyčný, či dotyčná usednout za řidičské stanoviště tramvaje, metra, nebo autobusu a zkusit své řidičské umění. Nízkopodlažní autobus, soupravu metra zvanou "Stříbrný šíp", typickou vídeňskou tramvaj řady E2, nebo nízkopodlažní ULF, to vše mohli odvážlivci zkusit.

Mezi zastávkami Zentralwerkstätte Simmering a Baumannplatz vozily ve 12 - 15 minutovém intervalu historické tramvajové soupravy cestující veřejnost. Jízdní doba jedním směrem činila cca 27 minut a nutno podotknout, soupravy jezdily velmi vytížené.

Tramwaytag '99 se mi velmi líbil, ale pořádání akce podobného rozsahu v České republice se pravděpodobně nikdy nedočkáme. 

© M. Babický 1999

27. 4. 1999 Doprava v Nizozemí.

Nizozemí, neboli Království nizozemské (Koninkrijk der Nederlanden) s rozlohou 41 547 km2 a 15,6 miliony obyvatel je obklopeno Severním mořem a sousedí s Belgií a Německem. Hlavním městem země je Amsterodam, ale sídlem vlády a dalších úřadů, mj. i mezinárodního soudního dvoru je Den Haag.

Amsterodam leží v provincii Noord - Holland při ústí řeky Amstel do IJsselsmeeru, v jeho zálivu Het IJ. Asi v roce 1225 vznikla rybářská osada při řece Amstel, která byla od roku 1270 chráněna protipovodňovou hrází. Od tohoto roku se datuje založení Amsterodamu, jehož původní název byl Amstelledamme. V roce 1300 získal městská práva a první privilegia, od 14. století byl významným přístavem a členem hansy. Město bylo zbudováno na 90 ostrovech, které byly postupně propojeny tisícovkou mostů a viaduktů a rozčleněny více než stovkou grachtů. Stavby musely být zakládány na dřevěných pilířích - kmenech mohutných stromů.

Toto město je významným střediskem světového finančnictví, druhým největším nizozemským přístavem a mezinárodní leteckou křižovatkou. Je rovněž největším průmyslovým střediskem Nizozemska s mnoha vyspělými odvětvími, hlavně strojírenstvím, chemií a petrochemií. zastoupeno je i hutnictví, ocelářství, polygrafie, potravinářství a broušení diamantů.

Amsterodam má velmi dobře propracovaný systém veřejné dopravy. Dopravní podnik (GVB), jehož plné jméno zní "Gemeentevervoerbedrijf Amsterdam", provozuje 18 tramvajových linek, okolo 30 autobusových, 3 trasy metra a 1 rychlodráhu. Noční dopravu zajišťuje 8 nočních autobusových linek.

Je zde zaveden pásmový tarif. Jízdenku označíte vložením do strojku, nebo ji necháte označit řidičem. Počtu projetých pásem musí odpovídat počet označených proužků, zvýšený o jeden, tzv. základní tarif (např. při jízdě dvěma zónami označíme tři proužky). Jízdenka platí šedesát minut. Celý střed města je jedno pásmo.

Pokud chcete strávit v Amsterodamu celý den, rozhodně se Vám vyplatí zakoupit celodenní jízdenku. Za cenu deseti guldenů Vám platí plných 24 hodin včetně nočního autobusu, za který byste jinak zaplatili také deset guldenů. Výhodné jsou rovněž soubory jízdenek tzv. strippenkaart, za které zaplatíte pro jedno pásmo tři guldeny, za soubor patnácti jízdenek 11,25 guldenu.

Jen pro zajímavost uvádím ceny měsíčních jízdenek, jež činí pro děti od 4 do 11 let 184,75 guldenu, pro mládež od 12 do 18 let přijde na 196 NLG a plnocenná jízdenka bude stát dospělou osobu 321,5 NLG.

Pokud byste se rozhodli cestovat bez platné jízdenky, budete muset zaplatit jízdné + přirážku 60 NLG, což při dnešním kurzu vychází přibližně na tisícikorunu.

Po městě se pohybuje velké množství autobusů GVB i dalších dopravců, různého stáří i typů. K vidění jsou jak standardní, tak kloubová vozidla firem Volvo, DAF, Berkhof a dalších. Do vozů se nastupuje předními dveřmi a řidič kontroluje a prodává jízdenky.

Síť elektrické dráhy je velmi rozsáhlá. Jezdí zde staré tříčlánkové vozy německé výroby a nové nízkopodlažní vozy firmy Lüns. Na některých linkách jsou nasazeny vozy s průvodčím, v tomto případě se nastupuje zadními dveřmi. Nejvíce tramvajových linek a vozů se kumuluje na Hlavním nádraží (Centraal Station), kde lze zakoupit jízdenky a informovat se ve středisku GVB. Odjíždějí odsud tramvaje i autobusy GVB a mnoho příměstských i dálkových vlaků, podzemní dráha a rychlodráha. Po městě vedou též dvě okružní tramvajové linky označené 20A a 20B. Tramvaje jezdí centrem města, každá v jiném směru. Ve vozech nasazených na tuto linku jsou umístěny automaty na jízdenky.

Linka č. 51 tramvajové rychlodráhy je velmi zajímavý úkaz. Vyjíždí z Centraal Station jako podpovrchová dráha na kolejích standardního rozchodu a napájení 750 V ze třetí kolejnice, u stanice Amstel vyjíždí na povrch, odkud směřuje do stanice ZUID W.T.C. V této stanici zastaví, zdvihne pantograf a dále pokračuje jako tramvaj na konečnou PORTWACHTER. Jezdí zde většinou soupravy složené ze dvou dvoučlánkových vozů.

I podzemní dráha má svůj začátek na Hlavním nádraží, odkud vyjíždí linky 53 a 54, jezdí zde čtyřvozové jednotky, i když to není pravidlem. Nejnovější linka metra č. 50 jezdí z Isolatorwegu na konečnou Gein.

Samostatnou kapitolou je zdejší tramvajové muzeum. Dostanete se k němu z Hlavního nádraží autobusem 170 nebo tramvají č. 16 až k zastávce Haarlemermeerstation, kde vystoupíte a již před sebou vidíte budovu muzea. Muzeum je otevřeno pouze v sezóně. V hlavní budově je restaurace, prodejna materiálů s dopravní tématikou a kanceláře dopravních zřízenců. Opodál je zastávka muzeální tramvajové linky, v trase Haarlemer station - Station Bovenkerk, na kterou jsou vypravovány historické tramvajové vozy z let 1910 - 1950. Můžete se zde setkat s nizozemskými, německými, vídeňskými vozy a také s pražským vozem č. 352.

Vozy jsou vypravovány pouze v sobotu v sezóně, v intervalu 20minut. Jízdné činí 3 NLG, zpáteční 5 NLG. Jelikož jsem sezónu nestihl, byl jsem se podívat, jestli neuvidím nějaké zdejší vozy. Od hlavní budovy jsem šel po kolejích asi 200 metrů, abych viděl tramvaje , na kterých pracovali dělníci. Kdo by si myslel, že zdejší muzeum vypadá asi nějak jako naše ve Střešovicích, je na velkém omylu. Pouze tři plechové hangáry, po třech kolejích v místech, kam by se večer normální člověk asi těžko odvážil.

O to více mě potěšilo, že zde mají okolo třiceti vozů, většinou opravených. Rozhodně se sem ještě někdy podívám.

V Den Haagu má sídlo nizozemská vláda, ačkoli hlavním městem je Amsterodam. Avšak i Haag může nabídnout jednoduše všechno. Paláce, památníky, pamětihodnosti. Oblíbeným lázeňským místem je Scheveningen s pláží u moře, se sto let starým lázeňským hotelem, s kasinem a cirkusovým představením. Už po staletí je Haag srdcem nizozemské demokracie.

Také zdejší tramvajová síť je velmi rozsáhlá. Dopravní podnik (HTM) provozuje 11 tramvajových linek a přibližně třicet autobusových. V současné době probíhají v centru města rekonstrukce, jejímž cílem je svedení automobilové dopravy do podzemí. Samozřejmě, že se to odrazilo i na dopravě tramvajové četnými přeložkami tramvajových tratí.

Pro zajímavost uvádím, že jsem zde objevil několik zrušených tratí.Jízdné je obdobné jako v Amsterodamu. Celodenní jízdenku pořídíte za 12 NLG, soubor patnácti jízdenek přijde na 11,25 NLG. 

Výše uvedený článek byl zveřejněn v listu DP-kontakt 11/1997

©M. Babický 1999

26.2.1999 Doprava v Luganu.

Švýcarsko, neboli Švýcarská konfederace má rozlohu 41 293 km čtverečních a žije zde téměř 6,5 milionu obyvatel v 23 kantonech. Hovoří se zde zejména německy, dále francouzsky,italsky a rétorománsky. Za pověst jednoho z nejvyspělejších států Evropy vděčí tato země zejména cestovnímu ruchu, to jsou vlastně dvě sezóny, z nichž letní probíhá od května do září a zimní od prosince do dubna.

V zemi je zastoupeno světoznámé bankovnictví na velmi vysoké úrovni, zcela jistě každý zná hodinky značek Rollex, Omega, Longines a dalších. Vyrábí se zde také mléčné výrobky, zejména sýry (velmi chutné, ale drahé), a také velmi kvalitní čokoláda. V zimní sezóně se do horských středisek sjíždí mnoho lyžařů, aby si vyzkoušeli Alpy v praxi na stovkách kilometrů sjezdovek.

Co se týče dopravy, vlastní Švýcarsko velmi rozsáhlou silniční a železniční síť. Právě zde se nachází nejvýše položené kolejové nádraží na světě, jedná se o "Kleine Scheidegg-Jungfraujoch" položené ve výšce 3 454 metrů nad mořem. Kanton Ticino zaujímá rozlohu 2 816 km² a žije zde 266 tisíc obyvatel hovořících italsky.

Město Lugano se rozkládá podél části zátoky jezera Lago di Lugano ve výšce 272 m.n.m. a je vyhledávaným střediskem cestovního ruchu. Z historických pramenů se dozvídáme, že před expanzí Římanů na zdejším území sídlili keltské kmeny. Po zániku Římské říše se zde postupně vystřídali Gótové, Langobardi a Frankové, v 15.století se stala oblast majetkem Milánských, později patřila Francouzům. Od roku 1512 patří území ke konfederaci. V roce 1803 byl vyhlášen zvláštní kanton Ticino. V Luganu se nachází mnoho památek z různých období a kultur. Za shlédnutí rozhodně stojí překrásný park Civico v centru města.

Dopravní podnik (Azienda comunale dei transporti citta di Lugano) provozuje v současné době devět autobusových a trolejbusových linek, na kterých se vyskytují vozidla značek Mercedes, Volvo, Neoplan, Saurer a dalších typů, ať již kloubových, sólo, nebo nízkopodlažních vozů. Je zde zaveden pásmový tarif, ale jelikož jsem se v tomto krásném městě mohl zdržet pouze krátce, nepodařilo se mi zjistit, kolik činí jízdné.

Článek byl otištěn v čísle 10/1998 časopisu DP-kontakt Dopravního podniku Praha

© M. Babický 1999